V Římě ve 3. století, po pádu Palmýry, píše urozený Lucius Manlius Piso své přítelkyni Faustě, která zůstala na Východě. Vypráví jí o královně Zenobii, poražené a vyhnané nedaleko Říma, a o císaři Aurelianovi, obávaném válečníkovi, který se rozhodne zničit křesťany. Piso však sám tuto novou víru sdílí.
Tento román oživuje Řím v době, kdy proti sobě stojí dvě náboženství, a ukazuje ho zevnitř, očima ohroženého svědka. Navazuje na „Zenobii“, ale Piso v něm Faustě vypráví, co se s královnou stalo: do příběhu se dostanete bez potíží.
Je psaný formou dopisů a čte se snadno, dopis po dopisu, v jazyce, který se učíte.
