Francouzský romanopisec, přední představitel naturalismu a autor cyklu Rougon-Macquartů, který hájil Dreyfuse ve svém „J’accuse“. Napsal „Nanu“, „Germinal“ a „Dámské štěstí“, které se čtou pro obraz společnosti druhého císařství.
Émile Zola se narodil roku 1840 v Paříži a vyrůstal v Aix-en-Provence, kde se spřátelil s Paulem Cézannem. Jeho otec, inženýr italského původu, zemřel, když bylo Émilovi sedm let. Po dvou neúspěšných pokusech o maturitu pracoval v nakladatelství Hachette, poté se stal novinářem a kritikem umění a hájil Maneta. Proslavila ho „Thérèse Raquinová“ (1867).
Jako vůdce naturalistického hnutí strávil pětadvacet let prací na „Rougon-Macquartech“, dvaceti románech sledujících jednu rodinu za druhého císařství. Patří k nim „Zabiják“ (1877), který mu přinesl jmění, „Nana“ (1880), „Dámské štěstí“ (1883), „Germinal“ (1885) o stávce horníků a „Člověk zvíře“ (1890).
V roce 1898 vydal v novinách L'Aurore „J'accuse…!“ na obranu kapitána Dreyfuse, který byl neprávem odsouzen. Stíhán pro pomluvu strávil rok v exilu v Anglii. Zemřel roku 1902 v Paříži, otráven zplodinami z ucpaného komína, a roku 1908 byl přenesen do Panthéonu.
