Cthulhu kutse

„Je myslitelné, že takové velké mocnosti či bytosti přetrvaly ...

“Of such great powers or beings there may be conceivably a survival ...

pozůstatek nesmírně vzdálené epochy, kdy se ...

a survival of a hugely remote period when ...

vědomí projevovalo,

consciousness was manifested,

snad,

perhaps,

v podobách a tvarech, které se již dávno stáhly před přílivem postupujícího lidstva ...

in shapes and forms long since withdrawn before the tide of advancing humanity ...

v podobách, jejichž prchavou vzpomínku zachytila jen poezie a legenda a nazvaly je bohy,

forms of which poetry and legend alone have caught a flying memory and called them gods,

monstry,

monsters,

bájnými bytostmi všeho druhu a rodu....“

mythical beings of all sorts and kinds....”

—Algernon Blackwood.

—Algernon Blackwood.

1.

1.

Hrůza v hlíně.

The Horror in Clay.

Tou nejmilosrdnější věcí na světě je, myslím,

The most merciful thing in the world,

neschopnost lidské mysli

I think,

uvést všechen svůj obsah ve vzájemnou souvislost.

is the inability of the human mind to correlate all its contents.

Žijeme na pokojném ostrůvku nevědomosti uprostřed černých moří nekonečna,

We live on a placid island of ignorance in the midst of black seas of infinity,

a nebylo nám určeno plout daleko.

and it was not meant that we should voyage far.

Vědy,

The sciences,

z nichž každá se napíná svým vlastním směrem,

each straining in its own direction,

nám dosud uškodily jen málo;

have hitherto harmed us little;

jednoho dne však složení rozptýlených poznatků v celek otevře tak úděsné výhledy na skutečnost

but some day the piecing together of dissociated knowledge will open up such terrifying vistas of reality,

a na naše otřesné místo v ní,

and of our frightful position therein,

že se z toho zjevení buď zblázníme, anebo uprchneme před smrtícím světlem do míru a bezpečí nového temného věku.

that we shall either go mad from the revelation or flee from the deadly light into the peace and safety of a new dark age.

Teosofové vytušili úžasnou velkolepost kosmického cyklu, v němž náš svět i lidský rod nejsou ničím víc než přechodnými příhodami.

Theosophists have guessed at the awesome grandeur of the cosmic cycle wherein our world and human race form transient incidents.

Naznačili existenci podivných přežitků slovy, jež by tuhla krev v žilách, kdyby je nezastírala vlídná spokojenost.

They have hinted at strange survivals in terms which would freeze the blood if not masked by a bland optimism.

Nebyli to však oni, od nichž se ke mně dostal onen jediný záblesk zapovězených věků, který mě mrazí, kdykoli na něj pomyslím, a přivádí k šílenství, kdykoli se mi o něm zdá.

But it is not from them that there came the single glimpse of forbidden eons which chills me when I think of it and maddens me when I dream of it.

Ten záblesk,

That glimpse,

jako všechny hrůzné záblesky pravdy,

like all dread glimpses of truth,

vzešel z náhodného složení dvou oddělených věcí —

flashed out from an accidental piecing together of separated things —

v tomto případě staré novinové zprávy a zápisků mrtvého profesora.

in this case an old newspaper item and the notes of a dead professor.

Doufám, že nikdo jiný už toto skládání nedovrší;

I hope that no one else will accomplish this piecing out;

já sám,

certainly,

budu-li žít,

if I live,

zcela určitě nikdy vědomě nepřidám další článek k tak ohavnému řetězu.

I shall never knowingly supply a link in so hideous a chain.

Myslím, že i profesor

I think that the professor,

měl

too,

v úmyslu zachovat o té části, kterou znal, mlčení,

intended to keep silent regarding the part he knew,

a že by své zápisky zničil, kdyby jej nesklátila náhlá smrt.

and that he would have destroyed his notes had not sudden death seized him.