O společenské smlouvě

Rousseau vychází ze zjištění, že člověk se rodí svobodný a všude je v okovech. Hledá proto takovou formu sdružení, v níž by každý, ač spojen se všemi, poslouchal přece jen sebe sama. Z této smlouvy vyvozuje svrchovanost lidu, obecnou vůli, zákon jako výraz všech a vládu sníženou na postavení služebníka. Dílo zkoumá legitimitu moci, rovnost, zastoupení a podmínky, za nichž republika vydrží. Rousseau zakládá rozumem to, co tradice opírala o sílu nebo o božské právo, a činí tak jazykem pevným a důkazným.